Při vkládání betonářské výztuže do bednění hraje klíčovou roli její přesné osazení. Výztuž musí být při betonáži vždy bezpodmínečně celá obalena betonovou směsí, aby bylo dosaženo dobré soudržnosti mezi výztuží a betonem, a tím zaručeno jejich vzájemné spolupůsobení. Toto obalení betonem se odborně nazývá krycí vrstva betonu (zkráceně krytí), značí se písmenem c jako „cover“ a její tloušťku určuje na základě přesného výpočtu obvykle statik.
Dle definice se tedy krytí rovná vzdálenosti povrchu drátu výztuže od nejbližšího povrchu betonového prvku - desky, stěny, sloupu apod. Na stavbě je nutno tuto hodnotu krytí v rámci přípustných tolerancí (obvykle +/- 5mm) bezpodmínečně dodržet. Více o krytí se můžete dočíst v našem článku "Krycí vrstva betonu".
JAK DOCÍLIT PŘEDEPSANÉHO KRYTÍ?
Předepsané krytí se na stavbě zajistí pomocí různých distančních prvků. Na trhu jich existuje celá řada a dají se dělit podle různých hledisek (dle materiálu, tvaru, způsobu použití apod.). My si v následujícím textu popíšeme jak ty základní, tak některé speciální.
Dle materiálu dělíme distanční prvky na plastové, ocelové a betonové.
Plastové distančníky jsou nejlevnější a jsou vhodné např. pro docílení krycí vrstvy spodní vrstvy výztuže stropních desek tam, kde nejsou žádné požadavky na pohledovou kvalitu. Po vytvrdnutí desky a odstranění bednění zůstanou na líci desky distanční prvky částečně viditelné. Pokud je na desce navržena omítka stropu či se instaluje sádrokartonový podhled, ničemu to nevadí. Plastové prvky se používají také např. do sloupů či stěn, které se následně omítají. Na hlavní svislou výztuž se nasazují plastové distanční kroužky, tzv. sluníčka, které zajišťují potřebnou krycí vrstvu k povrchu stěny či sloupu. (na obrázcích plastové sluníčko a bodová plastový distančník)
Pro pohledové povrchy je ovšem vhodnější použít betonové distanční prvky, které se po zalití betonovou směsí stanou homogenní součástí desky a ve výsledku nejsou viditelné. Betonové distančníky se dají vyrobit přímo na stavbě, ale většinou se kupují jako hotový výrobek. Tyto prvky se používají také do voděodolných železobetonových konstrukcí, tzv. bílých van. (na obrázcích betonový distančník s konstatním krytím a distančník s různými hodnotami krytí v závislosti na osazení)
Ocelové distanční prvky bývají ze všech variant sice nejdražší, ale v místech, kde nám jde o vyšší pevnost distančního prvku, jsou nenahraditelné. Používají se zejména jako distanční prvky mezi dolní a horní vrstvou výztuže v deskách, ale i jinde. (na obrázku klasická ocelová kozička)
Dle způsobu podepření distanční prvky rozdělujeme na bodové, liniové a plošné. Příkladem bodového prvku je betonové distanční tělísko (koupené od výrobce či vyrobené na stavbě), plastová stolička či kruhový distanční prvek, tzv. sluníčko. Mezi liniové prvky může zařadit např. plastové distanční lišty či hadovce. Plošné distanční prvky se skládají z několika liniových lišt poskládaných dohromady, např. do radiálního tvaru.
(plastová vlaštovka, plastový čtverec a betonový distančník s plastovými úchytkami)
JAKÉ PRVKY PŘEDEPISUJEME
V naší společnosti REBAR CZ se vždy snažíme našim klientům připravit dílenské výkresy výztuže tak, aby byly co nejekonomičtější z hlediska materiálu a pracnosti na stavbě. To se samozřejmě projevuje i v případě návrhu distančních prvků do vodorovných plošných konstrukcí (základové desky, stropní desky, paty opěrných stěn apod.). Místo dříve běžně používaných ohýbaných „koziček“ (či „kozlíků“) vyrobených ohýbáním betonářské výztuže raději volíme použití ocelových hadovců. Jedná se o liniový distanční prvek svařený z ocelových drátů ve formě žebříčků nebo s diagonální vlnou celkové délky 2m. Hadovec je po délce několikrát půdorysně prohnutý, což zajišťuje jeho vysokou stabilitu a nenáročnou ukládku s méně úvazky. Ve srovnání s pokládkou klasických koziček je produktivita u hadovců cca 3-4x vyšší. Hadovce se vyrábějí pro distanci od 3 cm do 55 cm, vzdálenost ukládání se pohybuje dle profilu podpírané výztuže od 0,5m do 0,8m. Součástí našich výkresů je tedy standardně také výkaz distančních prvků pro vložení horní výztuže pro různé tloušťky desky v rámci jednoho podlaží konstrukce. Distanční tělíska zajišťující krytí výztuže k nejbližšímu povrchu bednění se standardně nevykazují.
(příklad výkazu distančních prvků na výkresu výztuže)
Použité fotografie byly s laskavým svolením převzaty z webu www.netstavebniny.cz a www.bedneni.eu.